Přehledné dějiny literatury 1

Předmětem literatury je člověk zobrazený ve své citové a rozumové sféře, v projevech svého jednání i při řešení základních životních situací.
Lidský jedinec však nežije ve vzduchoprázdnu, přichází do styku s jinými lidmi, zaujímá k nim různé postoje, vytváří si k nim své vztahy; je součástí společenského celku, bytostí společenskou, která tvoří dějiny. Během tisíciletého trvání lidské společnosti se ovšem měnily podmínky její existence, proto se měnil i člověk. Tyto změny zasahovaly nejen oblast společenských vztahů, ale týkaly se i rozumového osvojování světa člověkem a citového přístupu k němu.
Protože ústředním hrdinou slovesného umění je člověk, je i literatura spjata s dějinami společnosti. Nic lidského nemůže být proto literatuře cizí.
Máme-li sledovat smysl jednotlivých slovesných děl, zjišťovat, jak na sebe navazují, v čem je jejich  podobnost nebo odlišnost, jaké jsou společné znaky uměleckého výrazu v literárních dílech určitého časového období, používáme k tomu hlediska historického, studujeme dějiny literatury. Čeho si v nich všímáme? Předně tzv. literárního procesu. Literární proces je souborné označení pro působení mnoha činitelů, jako jsou autor slovesného díla, jeho život a umělecké schopnosti, společnost, která vznik díla ovlivňuje, a konečně soudobá literární praxe. Literární dílo totiž vždy nějakým způsobem reaguje na dobovou literární situaci:  buď se podřizuje tradici, nebo ji porušuje.
Slovesné umění všech dob zobrazuje dlouhé a často i neobyčejně pohnuté drama lidského zápasu o dokonalejší podobu světa, sleduje životní situace lidí, jejich naděje, sny, omyly, prohry i vítězství.
Také v těchto dějinách literatury chceme vidět především člověka v jeho historické podmíněnosti a proměnlivosti. Člověka jako předmět uměleckého zobrazení i jako zobrazovatele a tvůrce nových hodnot.
Naše učebnice sleduje vývoj národní literatury a ve vybraných kapitolách přední zjevy literatury světové. Zapojení národního písemnictví do souvislosti se světovou literaturou je dáno stále sílící představou světové literatury jako celku. Poměr mezi národní literaturou a literaturou světovou vyplývá částečně z určení knihy: má sloužit jako studijní příručka studentům středních škol, ale také širší veřejnosti.
Učebnice zásadně pomíjí literárněteoretické výklady s výjimkou genetického poučení o uměleckých směrech. Otázek literární teorie si všímají jiné knihy, např. úvodní kapitoly Vodičkova Světa literatury I nebo učebnice Dr. Jiřího Kostečky Do světa literatury jinak.
Autoři se pokusili sladit informativní poslání knihy s jejím posláním naukovým, a navíc s hlediskem přístupnosti a živosti výkladu. Sloučit všechny tyto zřetele bylo však nesmírně obtížné a vedlo nekdy ke kompromisním  ústupkům, diktovaným ohledem na využití ve škole.
Přehledné dějiny literatury sledují látku postupem chronologickým, od něhož se odchylují jen v několika málo případech, kdy hledisko časového působení díla dostalo přednost před zařazením historickým.
Časové rozčlenění látky i názvy jednotlivých epoch vycházejí z hledisek vlastních literatuře jako specifickému druhu umění. Kniha přihlíží ke kulturně-uměleckým proudům a respektuje do jisté míry i změny společenské struktury.
Výběr autorů a děl národní a světové literatury není zdaleka vyčerpávající. Zahrnuje ty autory, kteří se podstatněji podíleli na vývojovém procesu a jejichž dílo je živou kulturní hodnotou, nebo ji ve své době představovalo. Zastoupení autorů světové literatury se řídilo do jisté míry i ohledem na to, které hodnoty představovaly podnětné impulzy pro národní literaturu nebo jsou živé v čtenářském povědomí.
Kniha tohoto typu nemá charakter encyklopedie kulturních dějin, i když místy poukazuje na vývoj výtvarného nebo jiného umění. Ani při sledování slovesné kultury nebylo možno vyložit soustavně  např. historické proměny jednotlivých žánrů.
V těchto Dějinách literatury šlo o hodnocení a vyslovování soudů, nikoli o postup objektivně registrující. Nedělají si nárok na definitivnost a trvalou platnost hodnocení. Nemůže být snad na škodu, když kniha nastoluje některé otázky dosud ne zcela jednoznačně rozřešené literární vědou  ( výklad realismu, romantismu, symbolismu atd.).
Poznatky získané studiem dějin literatury musí být podloženy četbou děl krásné literatury. Naše kniha chce tyto čtenářské zkušenosti doplňovat, utřiďovat a orientovat, chce poukazovat na vztahy  mezi autorem a dílem i jejich dobou a současně prohlubovat estetický vjem čtenářského prožitku. Podaří-li se jí to, splní své poslání.

(listopad 1967)

Uplynula více než dvě desetiletí, než mohla tato kniha, násilně zakázaná ze škol, znovu vyjít v  r. 1993. Nynější, celkově už 3. vydání se od obou předchozích odlišuje v tom, že vypouští partie o slovenské literatuře a výklad látky ukončuje nástupem realismu. Kapitoly o literatuře konce 19. a začátku 20. století se objeví ve druhém dílu Přehledných dějin.
V tomto 3. vydání došlo i k dalším dílčím změnám v textu, které však celkovou koncepci díla nijak nenarušují.

(prosinec 1993)

     I.  BOHOVÉ A HRDINOVÉ

• Starověké orientální literatury
• Antická řecká literatura
• Latinská římská literatura

    II. SLOVESNÁ KULTURA STŘEDOVĚKÉ KŘESŤANSKÉ JEDNOTY

• Křesťanství a jeho ideologie
• Staroslověnské písemnictví a latinská literatura doby románské
• Evropská hrdinská epika a dvorská lyrika
• Česká veršovaná epika
• Vyvrcholení gotické slovesné kultury v Čechách

  III. ČESKÁ LITERATURA 15. STOLETÍ OBRAZEM KRIZE STŘEDOVĚKÉ SPOLEČNOSTI

•  Společenské příčiny krize
• Mistr Jan Hus
• Husitská literatura
• Petr Chelčický a jednota bratrská

 IV. UMĚLECKÝ IDEÁL ROZVITÉHO LIDSTVÍ (Evropský humanismus a renesance)

• Předchůdci renesančního cítění v Itálii a ve Francii
• Renesance a humanismus v jižní a západní Evropě

  V. LITERATURA MĚŠŤANSKÉHO HUMANISMU V NAŠICH ZEMÍCH

• Humanismus v Čechách
• Vzdělávací ráz měšťanské literatury
• Jan Amos Komenský

 VI. SLOVESNÁ TVORBA BAROKNÍ ROZPOLCENOSTI

• Evropské baroko
• Oficiální literatura českého baroka
• Lidová a pololidová slovesnost

VII. LITERÁRNÍ TVORBA IDEÁLŮ ŽIVOTNÍ VYROVNANOSTI (Klasicismus)

• Francouzský klasicismus
• Klasicistická tragédie a komedie
• Osvícenství

VIII. OD OSVÍCENSKÉHO KLASICISMU K SENTIMENTALISMU (Začátky národního obrození)

• Problematika a ráz národního obrození
• Podmínky národního obrození a úkoly literatury
• Obrozenské dějepisectví a jazykověda
• Vzdělávací a lidovýchovná próza
• Novinářství a časopisectví
• Divadlo
• Začátky novočeské poezie

   IX. KE ZDROJŮM CITOVOSTI (Evropský preromantismus)

• Kult přirozeného člověka, dávnověku a přírody
• Klasicistické a romantické prvky v preromantismu
• Od Rousseaua ke Goethovi

    X. VZNIK UMĚLECKY NÁROČNÉ LITERATURY (Národní obrození ve dvacátých letech)

• Dovršení jazykového obrození (Jungmann)
• Ideál hrdinského dávnověku (Rukopisy)
• Obraz minulosti posilou národního vědomí
• Slovanská myšlenka ve vědě a v poezii
• Sblížení poezie s lidovou slovesností
• Divadlo ve dvacátých letech

   XI. ROMANTICKÁ REVOLTA PROTI ROZUMU A ŘÁDU (Evropský romantismus)

• Podmínky romantického životního pocitu
• Stylizace romantického hrdiny
• Podoba romantické literatury
• Německý romantismus
• Romantismus v Anglii a ve Francii
• Ruský a polský romantismus

  XII. MEZI IDYLIČNOSTÍ A PROTISPOLEČENSKOU REVOLTOU (Česká literatura v letech třicátých a čtyřicátých)

• Úkoly literatury ve třicátých a čtyřicátých letech
• Máchův subjektivní romantismus
• Tylovo úsilí o výchovu národní společnosti
• Erbenův nadosobní řád
• Slovenská jazyková odluka a básníci školy Štúrovy

XIII. MEZI DEMOKRATICKÝM RADIKALISMEM A SOCIÁLNÍ UTOPIÍ

• Mladé Německo a Francie
• Ruští radikální demokraté a Gogol
• Havlíček a Němcová

XIV. LITERATURA DEMOKRATICKÝCH A NÁRODNÍCH IDEÁLŮ

• Podmínky literárního života v šedesátých a sedmdesátých letech
• Vývojové tendence české literatury
• Generace májovců: Hálek, Světlá, Arbes, Neruda

 XV. LITERATURA NÁRODNÍCH A VŠELIDSKÝCH IDEÁLŮ (Česká literatura od poloviny sedmdesátých let)

• Společenské a kulturní podmínky
• Svatopluk Čech a generace ruchovců
• Konvenční próza
• Historická beletrie
• Dramatická tvorba
• Mezi domovem a světem cizích kultur (Sládek, Vrchlický, Zeyer)

XVI. LITERÁRNÍ TVORBA KRITICKÉHO OBRAZU SPOLEČNOSTI ( Realismus v evropských literaturách)

• Filozofické předpoklady realismu
• Umělecké zásady realismu
• Realismus anglický, francozský a ruský

XVII. NÁSTUP REALISMU V ČESKÉ LITERATUŘE

• Vědecký realismus a přehodnocování národních ideálů
• Vývojové tendence české literatury v osmdesátých letech
• Vesnický román a povídka
• Drama v období realismu
• Literatura pro děti a mládež
• Slovenská literatura

Jmenný rejstřík