Košík 0 Kč
Celková cena:
0 Kč
Počet produktů:
K pokladně Košík je prázdný Zboží v košíku

    -42%

    Dějiny českých zemí II.

    DOPRODEJ POSLEDNÍCH KUSŮ.

    • akce
    • výprodej
    • sleva
    Naše cena s DPH:
    199 Kč DPH 10%
    Běžná cena s DPH:
    345 Kč
    Ušetříte:
    146 Kč
    Dostupnost:
    skladem
    ks
    DO KOŠÍKU
    Autor:
    Josef Harna, Rudolf Fišer
    Nakladatel:
    FORTUNA
    Kód zboží:
    16798
    ISBN:
    8071685224

    Popis produktu

    • Dvoudílná řada učebnic dějin českých zemí.
    • První díl přibližuje dějiny od nejstarších dob do 18. století, druhý díl potom dějiny od 18. století do nejnovější doby.
    • Bohatý ilustrační, mapový a grafický doprovod pomáhá pochopit historické souvislosti a vztahy českých zemí k okolním evropským zemím a ke světu vůbec.

     

    Parametry knihy

    Určeno pro:
    Střední škola
    Formát:
    A4 (21 x 30 cm)
    Počet stran:
    280

    Recenze

    Do rukou uživatelů se dostává druhý díl učebnice dějin českých zemí. Zahrnuli jsme do něj období od poloviny 18.století do vzniku novodobého českého státu na přelomu let 1992/1993. Obsahem i uspořádáním textu navazujeme na díl předcházející, v němž jsme výklad historického vývoje českých zemí dovedli od nejstarších dob do etapy, v níž se pod příkrovem barokního absolutismu začínaly rodit ideje a síly předznamenávající nástup zcela nové fáze dějin. V polovině 18.století došlo působením řady vnitřních i vnějších faktorů k podstatnému zrychlení přeměn ve všech sférách života lidí. Rodily se myšlenkové proudy, které tvoří základ dnešní společnosti. Zmohutněla intenzita lidské činnosti, její zásahy do životního prostředí v pozitivním a stále více i v negativním směru, vznikaly základy dnešních průmyslových regionů či silniční sítě, která je dodnes páteří komunikačního systému. Došlo k nebývalému rozvoji vědy, techniky a výrobních technologií, patriarchální vztahy byly vystřídány vztahy tržními, do ekonomiky, politiky i kulturního života se dral racionalismus. Přitom se jedním z určujících principů vytvářejících strukturu lidské společnosti stal iracionální nacionalismus, který se stále silněji dostával do konfliktu s rodícím se principem občanským. V obecném slova smyslu započal proces modernizace společnosti. Odtud je také odvozen termín moderní doba jako označení historické epochy, jejíž plody se již dotýkají naší současnosti.
    Zatímco otázka počátečního mezníku druhého dílu se zřejmě nestane předmětem vážných sporů, větším problémem bude námi zvolené ukončení výkladu, tj. okamžik zániku Československa a vzniku České republiky. Respektujeme, že pád totalitního režimu v Československu v roce 1989 bude asi základním mezníkem v nejnovějších dějinách českých zemí, pokládali jsme však za užitečné zařadit do učebnice také stručný nástin počátků transformace totalitní společnosti v demokratickou, jež vedla v konkrétních podmínkách k novému státoprávnímu uspořádání našeho životního prostoru.
    Jedním z motivů pro tuto volbu byla snaha dodržet v celé učebnici základní linii výkladu, totiž proměny státu a státnosti na zvoleném území. Vznikem České republiky se prosadily v čisté podobě tendence k vytvoření a upevnění české státnosti, tendence, které se v té či oné podobě prolínají celými dějinami českých zemí od 9. či 10. století n. l. Zatím jen tušíme, jak významným přelomem ve vývoji naší společnosti byl vznik České republiky. Nešlo totiž jen o vytvoření nového státního rámce. Na teritoriu českých zemí vznikl poprvé v moderní době stát, který není zatížen svazujícími limity vyvolávanými jejich násilným nebo účelovým zapojení do větších státních celků (středověká římská říše, habsburská monarchie, nacistická Velkoněmecká říše nebo tzv. socialistický tábor). Objevila se příležitost svobodně rozvíjet duchovní i materiální síly společnosti, ale zároveň zmizela možnost skrývat vlastní neschopnost odkazem na cizí tlaky a vměšování. Obyvatelé českých zemí převzali plnou odpovědnost za svou budoucnost. Právě v těchto asociacích jsme nalezli zdůvodnění pro volbu závěrečního mezníku předkládaného přehledu dějin. Dějiny přirozeně vznikem České republiky nekončí, avšak to, co se odehrává v posledních letech, ještě nelze pokládat za předmět historického zkoumání,  musí být nicméně předmětem dějepisné výuky.Zvláštnosti výkladu moderních dějin

    Pokus podřídit jediné ucelené koncepci (v tomto případě proměnám státnosti) dlouhou historickou epochu plnou zvratů a zlomů přináší řadu problémů. Pro historika, který citlivě vnímá aktuální dopad této „živé“ minulosti, je vždy největším úskalím hodnocení jednotlivých procesů a jevů, jejichž působení namnoze ještě není ukončené. Složitost výkladu moderních dějin má ovšem ještě další příčiny. Nesmírně narůstá množství informací o minulosti. Ty je proto třeba vybírat stále obezřetněji, tak, aby nedošlo k porušení celkových proporcí obrazu dějin. Z řady možností je také třeba zvolit srozumitelnou metodu jejich prezentování, zvolit osu, kolem níž bychom umístili údaje o jevech a procesech, které se rozvíjely paralelně s hlavním tokem událostí. Čím blíže k současnosti, tím byl postup složitější. Jak jsme již uvedli, touto osou byl vývoj a proměny české státnosti. Pokusili jsme se jí držet, i když víme, že hledání stop českého státu v některých fázích moderních dějin může být označeno za umělou konstrukci promítnutou zpět do minulosti. Často se přece uvádělo, že český národ byl národem bez státu, avšak ani v období největšího rozmachu habsburského centralismu nezanikl zcela pocit sounáležitosti českých zemí. Kromě toho v dobách nejhlubšího poklesu váhy českého státu již začal působit, alespoň v českém národním prostředí, pocit kulturní vzájemnosti spojující české země v určitou politickou jednotu. V tom byl obsažen náboj, který posléze vedl k obnově českého státu a k jeho návratu do dějin. Přes uvedené koncepční a metodické problémy nám na druhé straně sledování vývoje a proměn státnosti na teritoriu českých zemí umožnilo vyhnout se jednostrannostem známým z dosavadních syntéz. Totiž v momentě, kdy došlo k oslabení fenoménu českého státu, stával se obvykle základní osou moderních dějin vývoj českého národního hnutí. To však znamenalo ochuzení pohledu, vyřazení určitých částí obyvatelstva z podílu na dějinném vývoji tohoto území. Byli jsme si vědomi, že na dějinách českých zemí mělo významnou účast i německé etnikum, které tvořilo až do jeho vysídlení po druhé světové válce přibližně třetinu obyvatelstva. Politický i kulturní život Němců v českých zemích se však od počátku 19. století ve srovnání s českou společností odvíjel v mnohém odlišně či alespoň autonomně. Na daném prostoru nebylo přirozeně možné přikročit k paralelnímu výkladu národních českých dějin a dějin Němců žijících v českých zemích, avšak vždy tam, kde to bylo nezbytné, jsme upozornili nejen na konfliktní momenty „stýkání“ Čechů a Němců, ale i na podíl německého etnika na celkovém vývoji společnosti. Podobný přístup jsme volili i při zachycení podílu židovského obyvatelstva, které sice ve většině sfér života stále více splývalo s národnostně německým či českým prostředím, ale zároveň obohacovalo dějiny českých zemí o svébytné prvky svého životního stylu a kultury. Právě využití oné „státoprávní“ koncepce nám umožnilo i v tomto ohledu vyhnout se onomu jednostranně českému pohledu, který dosud, zejména pokud se týče dějin 19. století, jednoznačně převládal.
    Zcela specifický problém představuje výklad vztahu českých a slovenských dějin v období existence Československa. Český prvek podstatnou měrou určoval charakter společného státu jak v oblasti hospodářské, tak i politické a kulturní. Ve své době docházelo až ke ztotožňování české státnosti s Československem. Vystihnout podstatu tohoto vztahu bylo vůbec nejtěžším problémem celé učebnice. Byl to snad jediný případ, kdy ona zvolená státoprávní koncepce poněkud selhávala.

    Zboží bylo vloženo do košíku

    Zákazníci s tímto titulem často kupují: