Hudební výchova 1.r. - metodický průvodce, zpěvník

Dostupnost:: skladem
ks: DO KOŠÍKU

O učebnici

V hudební výchově se dítě stává aktivním provozovatelem hudby - zpěvem, poslechem, hrou, nejjednodušším doprovodem písní na dětské hudební nástoje, pohybovým projevem. Zvyšuje se zároveň jeho vnímavost k hudbě, rozvíjí se hudebně sluchová citlivost a představivost.

Tato metodická příručka chce být oporou učitelů při uvádění dětí do světa hudby. Vychází z mých vlastních poznatků i z doporučení kolegů ověřujících materiál v praxi.

Při vyučování hudební výchovy v 1. ročníku se snažíme, aby děti co nejvíce zpívaly (při dodržování správných zásad pro zpěv). Při výuce dbáme, aby žáci neseděli stále v lavicích, ale zpíváme i vstoje, v chůzi, zpěv doprovázíme i hrou na rytmické nástroje, pohybovými hrami ap. Vhodné je půlkruhové sborové postavení, ze kterého se děti poměrně snadno přemístí k pohybové hře. V tomto postavení je možno hrát nejrůznější hudební hry (Na štafetu, Na ozvěnu, Na otázku a odpověď ap.). V lavicích sedí žáci při poslechu skladeb, případně při nácviku nové písně.

Pro zpěv je důležité správné dýchání, které je součástí hlasového výcviku. Správné dýchání je třeba učit a upevňovat v každé hodině hned od první vyučovací hodiny (i když na to už není od října v metodické příručce upozorňováno).

V každé vyučovací hodině by se mělo věnovat 5 minut hlasovému výcviku, ke kterému náleží správné dýchání, tvoření tónu a artikulace (výslovnost). Pro správné dýchání je důležité rovně sedět nebo stát, při nádechu nezvedat ramena, nadechovat se neslyšně nosem, dýchat břichem.

Tvoření tónu - nejdůležitější pro správné zpívání je odnaučit křičení - tím se směřuje k vytvoření návyku zpívat hlavovým tónem. Nácvikem hlavového tónu musí hlasový výcvik začínat.

Hlavový tón umí vytvořit každé dítě (děti houkají jako lokomotiva, umí kukat, výskat apod. - toto jsou všechno hlavově tvořené zvuky). Vlastní nácvik hlavového tónu vychází ze zvuků, které děti dovedou - tón musí být tak vysoký, aby se nedal zazpívat mluvním hlasem (u dětí asi c₂). Dále je důležité postavení ústní dutiny s vysoce vyklenutým měkkým patrem a oválným napětím rtů - žákům navodíme jako nehlasné, ale důkladné zívnutí a následné pevné sešpulení rtů pro zakukání na tónech c₂ a₁. Pro procvičení hlavového tónu volíme v cvičeních slabiky, které podporují hlavové tvoření tónu (mu, mo, nu, no).

Pro procvičení výslovnosti je důležité vybudovat návyk volně a dostatečně otvírat ústa, hlavně při výslovnosti samohlásek "a", "o". Použijeme k tomu cvik uvolňující svaly ve tvářích, nácvik volného spuštění dolní čelisti bez mluvení nebo zpívání. Teprve potom přidáváme samohlásku. Vhodné je procvičování před zrcadlem.

Nácvik písní

Postup nácviku písně:

Vzbuzení zájmu.
Vzorový zpěv učitele.
Vysvětlení obsahu písně a neznámých slov.
Nové zazpívání učitelem (vícekrát) - děti se připojují.
Zpěv jednotlivců a skupin
Zpěv všech dětí.

Poslech

Práce se skladbou by neměla v jedné hodině zabrat více než 15-20 minut. Nejprve žáky seznámíme se skladbou a skladatelem a zajistíme pozornost žáků - k tomu používáme nejčastěji nějaký snadno splnitelný úkol, který žákům před poslechem skladby zadáme. Plněním tohoto úkolu žákům pomáháme soustředit se na skladbu (např. děti budou poslouchat, který nástroj se ve skladbě ozve nebo kolikrát se bude ve skladbě opakovat známá melodie nebo jakou náladu skladba vyvolává).

Motivační příprava musí být krátká, obsažná a působivá (2 - 3 minuty). Potom skladbu poprvé přehrajeme. První poslech nerušíme dodatečnými poznámkami ani napomínáním žáků. Před poslechem dětem poradíme, aby se pohodlně posadily, sami si sedneme tak, aby žáci viděli, že s nimi soustředěně skladbu posloucháme.

Další částí je rozbor skladby - metodou rozhovoru - dosáhneme připravenými otázkami toho, že si žáci správné dojmy z poslechu potvrdí a nesprávné opraví. Při rozboru různé části skladby nebo i celou skladbu znovu zahrajeme (to je důležité pro trvalé zapamatování).

Po rozboru následuje syntéza - učitel zopakuje a shrne, co jsme se na skladbě naučili, dětem můžeme dát za domácí úkol nakreslit ke skladbě obrázek. Na závěr poslechu skladbu ještě jednou zopakujeme (můžeme již hudbu komentovat - jde o utvrzení poznatků a zapamatování skladby).

K poslechu jsem vybírala hudební pohádky Ilji Hurníka z cyklu "Příběhy jedné kapely". Je dobré před každou pohádkou dětem ukázat obrázek nebo fotografii hudebních nástrojů, které v pohádce uslyší (soubor Hudba ve fotografii, vyd. Komenium). Jako další poslechové skladby jsem zařadila Českou státní hymnu a některé lidové písně a koledy.

Při zpěvu písní, poslechu skladeb i všech hudebních činnostech se v prvním ročníku snažíme dětem objasnit hudební kontrasty: zvuk a tón, řeč a zpěv, tón dlouhý a krátký, hluboko a vysoko, silně a slabě, pomalu a rychle, vesele a smutně apod. Metodika poskytuje materiál k tomu, aby si děti tyto dvojice dokázaly dostatečně osvojit, případně i samostatně vyjádřit.

Obsah učebnice

Září